7. Atributy jako predikáty

Atributy jsou vlastnosti entit, které slouží k přesné identifikaci dané entity. Atributy jsou definovány jako logické objekty, nikoliv jako údaje (tj. instrumentální znaky). Ve FRBR jsou uváděny pouze atributy, které se objevují v samotném bibliografickém záznamu, nikoliv ty, které k entitách mohou být připojeny v autoritním záznamu (záznamu osob, korporací, předmětových hesel apod.), z nichž se údaje přebírají do bibliografického záznamu.

Atributy můžeme rozdělit na vnitřní (spjaté s vnitřní strukturou entity) a vnější (ty jsou k entitě přidány z vnějšku). K vnitřním atributům patří například fyzická charakteristika dokumentu nebo údaje, které jsou obsaženy v dokumentu a jsou z něj do bibliografického záznamu přebírány. K vnějším atributům patří například identifikátory entity v katalogu nebo související informace. Ke stanovení vnitřních atributů obvykle stačí analýza samotné entity, ke stanovení vnějších atributů je často třeba vnějšího zdroje.

Některé atributy může mít entita obsazeny pouze jedním údajem, některé atributy mohou být vyjádřeny více údaji - entita má více atributů daného druhu. Některé atributy se časem mohou měnit (například rozměr periodika, když se změní jeho formát).

Každá entita má definováno několik atributů. Některé platí pro danou entitu obecně, některé se vztahují k určitému podtypu entity.

3. Obecná sémantika a ontologická struktura reality

3.1 Universum

Poznatky každého vědního oboru jsou formulovány prostřednictvím znaků. Oblast předmětů, ke kterým tyto znaky odkazují můžeme označit jako universum. Zjednodušeně si universum můžeme představit jako množinu věcí, jejich vlastností a vzájemných vztahů, které jsou předmětem našeho zkoumání a které prostřednictvím znaků vyjadřujeme. Tuto množinu můžeme definovat různým způsobem v závislosti na tom, která část reality nás zajímá a jakou metodu chceme použít k jejímu zkoumání. Speciální vědy zkoumají vždy určitý výsek reality pomocí přesně vymezených metodologických postupů (indukce, dedukce, experiment atd.). Arno ANZENBACHER (2004) říká, že jsou

• tematicky redukované (zajímá  je jen určitá oblast) a
• metodologicky abstraktní (odhlížejí od všeho, co není detekovatelné pomocí jejich speciální metodologie).