Zobrazují se příspěvky se štítkembibliografické universum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkembibliografické universum. Zobrazit všechny příspěvky

středa 12. října 2011

4. Věci, znaky a bibliografické univerzum

4.1 Věci


Jelikož se aristotelský pluralismus jeví jako nejpřijatelnější pojetí struktury reality, můžeme jej přijmout jako obecný ontologický rámec k identifikaci věcí, ze kterých se svět (i bibliografické univerzum) skládá. Co je věc? Věc obvykle chápeme jako něco, co je zřetelně rozlišitelné od svého okolí a pro co obvykle máme jednotné pojmenování.

V zásadě můžeme věci rozdělit do dvou typů - na individua a agregáty.



4.1.1 Individua
Empirická individua. Individuum je jakási svébytná jednotka, systém, který jako celek je víc než souhrn svých částí. Jde o věc rozlehlou v prostoru a mající jasné ohraničení od ostatních hmotných jsoucen - jedná se tedy o těleso. Typickým individuem je konkrétní člověk, například Petr. Petra jako individuum pojímáme se všemi jeho vlastnostmi, které mu náleží (s jeho výškou, hmotností, barvou očí a vlasů, intelektem, charakterem). Individuum se všemi jeho vlastnotmi nazýváme individuem empirickým. Empirické individuum se skládá z určitých částí, ale pouze takových, která vznikají v rámci vzniku a vývoje individua. Takové části nazýváme "vlastními částmi". Jednota empirických individuí je podstatná a v přírodě se vyskytuje ve větší či menší míře - je stupňovaná.

středa 5. října 2011

3. Obecná sémantika a ontologická struktura reality

3.1 Universum


Poznatky každého vědního oboru jsou formulovány prostřednictvím znaků. Oblast předmětů, ke kterým tyto znaky odkazují můžeme označit jako universum. Zjednodušeně si universum můžeme představit jako množinu věcí, jejich vlastností a vzájemných vztahů, které jsou předmětem našeho zkoumání a které prostřednictvím znaků vyjadřujeme. Tuto množinu můžeme definovat různým způsobem v závislosti na tom, která část reality nás zajímá a jakou metodu chceme použít k jejímu zkoumání. Speciální vědy zkoumají vždy určitý výsek reality pomocí přesně vymezených metodologických postupů (indukce, dedukce, experiment atd.). Arno ANZENBACHER (2004) říká, že jsou
  • tematicky redukované (zajímá  je jen určitá oblast) a
  • metodologicky abstraktní (odhlížejí od všeho, co není detekovatelné pomocí jejich speciální metodologie).