úterý 25. října 2011

6. Entity jako subjekty predikace


6.1 Entity

Entity jsou klíčové objekty katalogizace. FRBR rozlišuje entity tří typů. Prvním typem jsou entity, které jsou výsledkem umělecké nebo intelektuální činnosti:
  • dílo,
  • vyjádření,
  • provedení,
  • jednotka.
Tyto entity fungují jako subjekty predikace, ke které dochází při tvorbě bibliografického záznamu.

Druhým typem entit jsou ty, které jsou odpovědné za umělecký, intelektuální obsah entit prvního typu, za jejich výrobu, distribuci a správu. Jde o
  • osoby,
  • korporace.
Ke třetímu typu entit patří ty, které jsou předmětem entit prvního typu, jsou tedy tím, o čem dílo, vyjádření, provedení či jednotka je. Jde o
  • pojem,
  • objekt,
  • akci,
  • místo.

pátek 14. října 2011

5. Teorie predikace a bibliografické universum

Intuitivně je asi zřejmé, že bibliografický záznam může poskytovat pravdivou či nepravdivou informaci. Když například dílu Božská komedie přiřadím autora Danta Alighieriho, poskytuji pravdivou informaci. Když naopak za autora stejného díla označím Williama Shakespearea, bude záznam obsahovat informaci nepravdivou. Co je však minimální významovou jednotkou, která může nabývat hodnoty pravda či nepravda? Pojem nebo znak? Může být singulární pojem Dante Alighieri nebo obecný pojem člověk pravdivý či nepravdivý? Zjevně nikoliv. O pravdě či nepravdě můžeme hovořit až tehdy, když nějakému pojmu něco přisuzujeme nebo naopak upíráme. Dante Alighieri byl italský básník. William Shakespeare není autorem Božské komedie. Člověk je živočich rozumný.

Myšlenkový útvar, který spojuje či rozlučuje dva pojmy, se nazývá soudem (propozicí). Soud je pak vyjádřen prostřednictvím instrumentálních znaků jako jsou vlastní jména, klasifikační a charakterizační termíny apod. Intrumentální znak pro soud se nazývá větou. Soud a jeho prostřednictvím věta může nabýt hodnoty pravda nebo nepravda. To, co činí soud (a větu) pravdivým či nepravdivým jsou fakta - realita samotná. Soud buď realitě odpovídá, a tehdy je pravdivý, nebo jí neodpovídá, a pak je nepravdivý.

středa 12. října 2011

4. Věci, znaky a bibliografické univerzum

4.1 Věci


Jelikož se aristotelský pluralismus jeví jako nejpřijatelnější pojetí struktury reality, můžeme jej přijmout jako obecný ontologický rámec k identifikaci věcí, ze kterých se svět (i bibliografické univerzum) skládá. Co je věc? Věc obvykle chápeme jako něco, co je zřetelně rozlišitelné od svého okolí a pro co obvykle máme jednotné pojmenování.

V zásadě můžeme věci rozdělit do dvou typů - na individua a agregáty.



4.1.1 Individua
Empirická individua. Individuum je jakási svébytná jednotka, systém, který jako celek je víc než souhrn svých částí. Jde o věc rozlehlou v prostoru a mající jasné ohraničení od ostatních hmotných jsoucen - jedná se tedy o těleso. Typickým individuem je konkrétní člověk, například Petr. Petra jako individuum pojímáme se všemi jeho vlastnostmi, které mu náleží (s jeho výškou, hmotností, barvou očí a vlasů, intelektem, charakterem). Individuum se všemi jeho vlastnotmi nazýváme individuem empirickým. Empirické individuum se skládá z určitých částí, ale pouze takových, která vznikají v rámci vzniku a vývoje individua. Takové části nazýváme "vlastními částmi". Jednota empirických individuí je podstatná a v přírodě se vyskytuje ve větší či menší míře - je stupňovaná.

středa 5. října 2011

3. Obecná sémantika a ontologická struktura reality

3.1 Universum


Poznatky každého vědního oboru jsou formulovány prostřednictvím znaků. Oblast předmětů, ke kterým tyto znaky odkazují můžeme označit jako universum. Zjednodušeně si universum můžeme představit jako množinu věcí, jejich vlastností a vzájemných vztahů, které jsou předmětem našeho zkoumání a které prostřednictvím znaků vyjadřujeme. Tuto množinu můžeme definovat různým způsobem v závislosti na tom, která část reality nás zajímá a jakou metodu chceme použít k jejímu zkoumání. Speciální vědy zkoumají vždy určitý výsek reality pomocí přesně vymezených metodologických postupů (indukce, dedukce, experiment atd.). Arno ANZENBACHER (2004) říká, že jsou
  • tematicky redukované (zajímá  je jen určitá oblast) a
  • metodologicky abstraktní (odhlížejí od všeho, co není detekovatelné pomocí jejich speciální metodologie).