Jako "badatel" na poli informační vědy jsem dostal dva dary: schopnost syntetického myšlení a analytického puntičkářství. Jako syntetik jsem schopen myslet v celcích, spatřovat shody a abstrahovat od nepodstatných detailů, jako hnidopišský analytik promýšlím (některé) věci do velké hloubky a trvám na subtilních odlišnostech. Tyto vlastnosti mohou být velkou předností, ale i handicapem. Abych se vyhnul synkretismu i hnidopiškému puntičkářství, přikláním se k aristotelskému způsobu myšlení, které představuje zlatou střední cestu mezi těmito dvěma extrémy. Že jde o přístup na poli informační poli plodný, mi potvrdil recenzent mé publikace prof. Evžen Kindler:
"Před jedenácti lety jsem byl pozván na mezinárodní konferenci o anticipujících systémech. Tehdy jsem pracoval v počítačovém modelování inteligentních dopravních a výrobních systémů a očekával jsem, že konference bude zaměřena technicky. Z velké části byla, ale zarazilo mě, jak často na ní zazněla slova o „aristotelském přístupu", včetně takových poznámek, jako byla přímá interpretace aristotelské klasifikace příčin v komponentách diferenciální rovnice pro popis spojitého systému. Na následujících čtyřech konferencích se stejným zaměřením jsem pak mohl evidovat, jak se citování Aristotela stupňuje. Zatímco jsme v naší zemi byli (a částečně dosud jsme) mylně informováni, jak aristotelsko-tomistická filosofie zastarala, ve svobodném světě se rozvíjela, a to na základě podnětů z oblastí, u kterých by se to sotva dalo čekat. Kniha J. Stodoly je vskutku významným přínosem v tomto směru." (KINDLER, E. Jiří Stodola, Informace, komunikace a bytí, Teologické texty, 1/2011, s. 54. ISSN 0862-6944.)
