9. Bibliografický záznam jako věc

9.1 Bibliografický záznam

V této části se budeme zabývat obecnou strukturou bibliografického záznamu a strukturou pravidel AACR2. Bibliografický záznam se skládá z údajů označující atributy spojené zejména s provedením, ale také s vyjádřením a dílem a z údajů, které označují vztahy popisované entity k jiným entitám. Jednotlivé knihovny k němu pak připojují údaje spojené s jednotlivými jednotkami.

Bibliografický záznam se skládá z

• Popisných údajů
• Selekčních údajů
• Obsahové charakteristiky

Bibliografický popis se skládá z osmi oblastí. Tvoří je

1. Oblast údajů o názvu a odpovědnosti
2. Oblast údajů o vydání
3. Oblast specifických údajů
4. Oblast nakladatelských údajů
5. Oblast údajů fyzického popisu
6. Oblast údajů o edici
7. Oblast údajů poznámky
8. Oblast údajů o standardním (nebo alternativním) čísle a dostupnosti

Selekční údaje slouží k vyhledávání záznamu. Dělíme na jmenné a věcné. Jmenné údaje informují o vztahu mezi entitami 1 navzájem (je realizací, je ztělesněním) a o vztahu mezi entitami 1 a 2 (vytvořil, realizoval, vyrobil). Obsahují jména děl, osob, korporací. Věcné informují o vztahu má jako předmět díla k entitám 1, 2, 3. Obsahují jména entit 1 typu, jména osob a korporací a termíny pro pojmy, objekty, akce či místa.

Jmenné selekční údaje dělíme na

• Personální záhlaví (obsahuje jméno osoby)
• Korporativní záhlaví (obsahuje jméno korporace)
• Názvové záhlaví (obsahuje názvy entit 1 typu)

Věcné selekční údaje dělíme na

• systematické
• předmětové

Liší se podle typu selekčního jazyka. Systematický selekční jazyk (např. MDT) je umělý a formalizovaný a vytváří hierarchický systém kategorií od nejobecnějších k nejkonrétnějším pojmům (připomíná Aristotelovy kategorie a Porfyriúv strom). Předmětový selekční jazyk (např. LCSH) využívá jazyk přirozený, snaží se o co nejpřesnější vystižení obsahu pomocí řízeného tezauru. Mezi hesly sice může existovat hierarchie, ale ta pro samotné vyhledávání není podstatná.

Obsahová charakteristika slouží k stručnému vystižení obsahu díla pomocí přirozeného jazyka. Patří k ní

• anotace
• referát

Bibliografický záznam slouží k identifikaci obecných entit 1 typu (tedy zejména provedení realizovaného díla). K identifikaci individuí entit prvního typu, tedy k identifikaci jednotek se k bibliografickému záznamu připojují údaje

• Lokační
• Exemplářové
• Služební

Lokační údaje informují o umístění exempláře daného provedení. Sigla určuje knihovnu, ve které se jednotka nachází. Signatura pak umístění exempláře v dané knihovně.

Exemplářové údaje přinášejí informace spojené s konkrétní jednotkou. Patří k nim

• Přírůstkové číslo
• Označení svazku nebo ročníku
• Zvláštnosti pojící se s danou jednotkou

Přírůstkové číslo je jedinečný číselný identifikátor jednotky. Pokud je vytvořen bibliografický záznam na vícesvazkové dílo jako na celek, pak jednotlivé svazky jsou rozlišeny jako jednotky, proto exemplářové údaje mohou obsahovat číslo svazku. Podobné je to u periodik, kdy se vytváří záznam na seriálový dokument jako celek, a jednotlivé ročníky, pokud jsou vyvázané, se mohou chápat jako jednotky. Je také možné zapsat údaje o zvláštnostech, kterými se daná jednotka liší od jiných jednotek téhož provedení.

Jelikož katalogizace je určitý proces, na kterém se podílejí různí lidé, mohou být k bibliografickému záznamu připojeny také údaje služební (jako údaj o akvizici, datum zpracování záznamu, jméno katalogizátora a podobně).

Bibliografický záznam + lokační a exemplářové údaje = katalogizační záznam. Bibliografický popis + jmenné selekční údaje = jmenný záznam (ve velkých knihovnách bývá jmenná a věcná katalogizace rozdělena na dva procesy).

Základními standardy pro vytváření záznamů jsou pravidla (např. AACR2), která stanoví, jaké údaje vybrat a jak je zapsat, a formáty (např. MARC21), které říkají, kam dané údaje zapsat.

 

9.2 AACR2 

HISTORICKÝ PŘEHLED
Neprve se pokusíme o stručný historický přehled. Anglo-americká pravidla jsou výsledkem rozvoje tzv. anglo-americké katalogizační instrukce, která byla publikována v roce 1908, a mezinárodních standardů, které byly postupně publikovány (principy katalogizace 1961 a 2003, ISBD - od r. 1974, FRBR - 90. léta 20. století). Vedle těchto pravidel existovala ještě tzv. pruská katalogizační instrukce, na jejímž základě byla vytvářena původně i česká katalogizační pravidla, než NKP rozhodla přejít na AACR2. Stručný přehled vývoje katalogizačních pravidel u nás, můžeme rozdělit do dvou fází: vytváření vlastních katalogizačních pravidel založených na pruské katalogizační instrukci a vytváření českých interpretací k pravidlům AACR2.

Vlastní pravidla založená na AACR2:

• 1921 Zdeněk Václav Tobolka: Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného
• 1925 Jaromír Borecký: Pravidla katalogu základního (lístkového abecedního seznamu
• jmenného) s dodatkem popisu spisů drobných
• 1950 Prozatímní pravidla abecedního seznamu jmenného
• 1959 Miroslav Nádvorník a kolektiv: Pravidla jmenného katalogu
• 1960 Pravidla jmenného katalogu pro střední a menší knihovny
• 1964 ČSN 01 0195 Bibliografický (dokumentační) a katalogizační
• záznam
• 1969 Miroslav Nádvorník a kolektiv: Pravidla jmenného katalogu (2. opr. a dopl. vyd.)
• 1971 František Horák, Emma Urbánková, Bedřiška Wižďálková: Speciální pravidla pro popis starých tisků, prvotisků a rukopisů
• 1972 Hana Vodičková a kolektiv: Pravidla jmenného záznamu speciálních dokumentů a
• analytického popisu
• 1988 ČSN 01 0168 Tvorba jmenného záhlaví
• 1992 ČSN 01 01 95 Bibliografický záznam

 Přechod na AACR2:

• 1993-1998 české překlady ISBD
• 1994 český překlad AACR2R
• 1996 české interpretace AACR2

Rozhodující vliv na AACR2 mají zejména mezinárodní standardy ISBD, jejichž cílem je

• všeobecná srozumitelnost záznamu
• výměna záznamů z různých zdrojů a mezi různými zeměmi
• převod záznamu do strojem čitelné podoby

Obsahem ISBD je

• specifikace údajů
• stanovení pořadí údajů
• stanovení interpunkce mezi údaji

Záznam dle ISBD

LASENIC, Pierre de
Tarot : klíč k iniciaci / Pierre Lasenic ; kresby karet a symbolů Vladislav Kužel. -- Praha : Trigon,
1994 (Čelákovice : Tiskařské závody). -- 238 s. : obr., tab. ; 23 cm. -- (Ametyst). -- Obálka
Vladimír Zadrobílek. -- Faksimile 1. vyd. z r.1940. -- Ilustr. tit. list.
ISBN 80-85320-42-8 (brož.)

Záznam dle ČSN 01 01 95

LASENIC, Pierre de
Tarot. Klíč k iniciaci. [Autor:] Pierre Lasenic. Kresby karet a symbolů Vladislav Kužel. P., Trigon, t. Tiskařské závody, Čelákovice 1994. 238 s., obr., tab. Brož. - „Ametyst.“ - ObálkaVladimír Zadrobílek. - Faksimile 1. vyd. - Ilustr.tit.list.


STRUKTURA AACR2

Úvodní pasáže
Předmluva k českému vydání Anglo-amerických katalogizačních pravidel
Dodatek k Předmluvě k českému vydání
Předmluva k revidovanému vydání z roku 1988
Předmluva ke druhému vydání Anglo-amerických katalogizačních pravidel z roku 1978 (Výtah)
Obecný úvod (0.12.Preferenci angličtiny nahrazuje preference češtiny tj. angličtinu nahrazuje nebo ji předchází čeština)

I. část - Bibliografický popis
Úvod
1 Všeobecná pravidla popisu
2 Knihy, brožury a
jednolistové tisky
3 Kartografické dokumenty
4 Rukopisy
5 Hudebniny
6 Zvukové dokumenty
7 Filmy a videozáznamy
8 Grafické dokumenty
9 Elektronické zdroje
10 Trojrozměrné dokumenty
11 Mikrodokumenty
12 Pokračující zdroje
13 Analytické záznamy

II. Část - Záhlaví, unifikované názvy a odkazy
Úvod
21 Volba selekčních údajů
22 Personální záhlaví
23 Geografická jména
24 Korporativní záhlaví
25 Unifikované názvy
26 Odkazy

Závěrečné pasáže
Přílohy
     A Psaní velkých písmen
     B Zkratky
     C Číslovky
     D Slovník termínů
     E Úvodní členy
Rejstřík

Kapitola 1 - Všeobecná pravidla popisu
0 Obecná pravidla
1 Oblast údajů o názvu a odpovědnosti
2 Oblast údajů o vydání
3 Oblast specifických údajů
4 Oblast nakladatelských údajů
5 Oblast údajů fyzického popisu
6 Oblast údajů o edici
7 Oblast údajů poznámky
8 Oblast údajů o standardním čísle a dostupnosti
9 Suplementy (Přílohy)
10 Popisné jednotky sestávající se z několika druhu dokumentů
11 Faksimile, fotokopie a jiné reprodukce