8. Vztahy jako predikáty

Vztahy slouží k znázornění souvislostí mezi jednotlivými entitami. Entity jsou přesně identifikovány pomocí atributů, vztahy poskytují další informaci. Vztahy jsou často poznatelné z analýzy samotného dokumentu, který může obsahovat informace jako "vydání", "verze", "založeno na", "přeloženo z" apod. To, že jsou vztahy v samotném dokumentu popsány naznačuje, že by měly být zaznamenány i při katalogizaci. Problémem je, že slovní popis vztahu v dokumentu neumožňuje často jednoznačné určení, o který vztah se jedná. Proto je třeba určit vztah na základě věcné analýzy a nespoléhat se na slovní vyjádření, kterým je popsán v dokumentu.

Vztahy mezi entitami 1., 2. a 3. typu, které jsme popsali v 6. kapitole jsou v bibliografickém záznamu často zachyceny tak, že jsou svázány dohromady údaje týkající se jednotlivých entit do jednoho bibliografického záznamu. V záznamu jsou sloučeny například atributy provedení, vyjádření a díla. Vztahy mezi entitami 1. a 2. typu jsou zobrazeny implicitně tak, že je do záznamu vloženo jmenné záhlaví (pro osobu či korporaci). Dále mohou být vztahy určeny vrstvením atributů ve víceúrovňovém záznamu (např. záznamu, který obsahuje údaje o souborném díle i o jeho částech). Vztahy se také mohou explicitně vyjádřit pomocí poznámky (např. přeloženo z anglického originálu  vydaného v roce 1999 v Londýně).

Vztahy mohou být rozpoznány, a tedy být informativní pouze tehdy, když jednotlivé entity (subjekty a termíny vztahu) jsou přesně identifikovány. Vztahy mohou být zaznamenány na úrovni, na které se skutečně nacházejí, nebo - v případě, že tento reálný vztah nelze určit - na úrovni obecnější. Pokud nejsme schopni určit vztah provedení a vyjádření, můžeme určit vztah provedení a díla.

8.1 Vztahy mezi entitami v diagramu vysoké úrovně

O těchto vztazích jsme hovořili, když jsme se zabývali entitami jako subjekty predikace. Připomeneme si proto tyto vztahy jen stručně. Kurzívou je zobrazen subjekt a termín vztahu, tučně samotný abstraktně chápaný vztah.

Vztahy mezi entitami 1:

Dílo je realizováno pomocí vyjádření. Vyjádření je realizací díla.

Vyjádření je ztělesněno v provedení. Provedení je ztělesněním vyjádření.

Provedení je ilustrováno jednotkou. Jednotka je ilustrací provedení.

Vztahy mezi entitami 1 a 2:

Dílo je vytvořeno osobou, korporací. Osoba, korporace vytváří dílo.

Vyjádření je realizováno osobou, korporací. Osoba, korporace realizuje vyjádření.

Provedení je vyrobeno osobou, korporací. Osoba, korporace vyrábí provedení.

Jednotka je vlastněna osobou, korporací. Osoba, korporace vlastní jednotku.

Věcné vztahy:

Věcné vztah je vztah mezi dílem, jakožto znakovou entitou, a tím, co dílo označuje. Jde o vztah mít za předmět/být předmětem. Subjektem vztahu je dílo, termínem vztahu je jakákloliv entita. Dílo může pojednávat o díle, vyjádření, provedení, jednotce, osobě, korporaci, pojmu, objektu, akci a místu. Pomocí tohoto vztahu se určuje předmět díla, nebo naopak se k určitému předmětu přiřazují díla, která se jím zabývají.

Vztahy mezi entitami v diagramu vysoké úrovně

8.2 Vztahy mezi entitamy 1 typu

Zde jsou popisovány vztahy, které mohou existovat mezi entitami 1 typu stejné nebo různé úrovně. V levé části tabulky je typ vztahu, v pravé části je typ entity, která v rámci daného vztahu figuruje na místě termínu. Subjekt vztahu zde není vyjádřený, ale z logiky věci by se nacházel vlevo ještě před samotným vztahem. Subjekt a termín vztahu je možné otočit. V některých tabulkách jsou entity-termíny rozděleny do kategorií na závislé (referenční) a nezávislé (autonomní).

Vztahy mezi díly:


Vztahy mezi díly

Vztah mezi díly může existovat pouze tehdy, když na základě různého intelektuálního či uměleckého obsahu rozlišíme různá díla. Referenční dílo je takové, které bez vztahu k jinému dílu má jen malou hodnotu. Naopak autonomní dílo má hodnotu i bez jeho vztažení k jinému dílu.

Vztah celek/část na úrovni díla

Závislá část díla je taková, která bez vztahu k dílu nemůže být často identifikována (nemá zvláštní název). Nezávislá část naopak figuruje jako jakási samostatná jednotka, kterou lze identifikovat. Závislou část můžeme členit do dvou poddkategorií na úsekovou část a systematickou část. Úsekovou část lze v rámci díla snadno identifikovat - je spojitá a odlišitelná od ostatních částí (předmluva, doslov atd.), systematická část je naopak nespojitá a je nesnadno oddělitelná od jiných částí (např. ilustrace).

Vztahy mezi vyjádřeními:

Vztahy mezi vyjádřeními téhož díla

Tento vztah nastává, když je vyjádření jednoho díla založené na vyjádření téhož díla.

Vztahy mezi vyjádřeními různých děl

Jde o vztahy stejné jako mezi různými díly - ovšem na úrovni vyjádření. Dílo 1 má vyjádření 1a, 1b, 1c. Dílo 2 je pokračováním díla 1 ve vyjádřeních 2a, 2b, 2c. Vyjádření 2b je pokračování vyjádření 1a.

Vztahy celek/část mezi vyjádřeními

Jde o vztahy analogické vztahům mezi celkem a částí na úrovni díla.

Vztahy mezi dílem a vyjádřením:

 

Jde o vztahy mezi vyjádřením jednoho díla a jiným dílem. Používá se tehdy, když není možné stanovit vztahy mezi jednotlivými vyjádřeními různých děl. Proto se vztahuje dané vyjádření přímo k dílu. Dílo 1 má pokračování v dílu 2 ve vyjádření 2a. Vyjádření 2a je pokračováním díla 1.

Vztahy mezi provedeními:

Vztahy mezi provedeními

Zahrnují různé druhy věrnosti vzhledem k předchozímu provedení téhož vyjádření.

Vztahy celek/část na úrovni provedení:

Fyzický obsah provedení se člení podobně jako intelektuální obsah vyjádření a díla.

Vztahy mezi provedením a jednotkou:

Vztahy mezi provedením a jednotkou

Provedení je výsledkem reprodukce určité jednotky.

Vztahy mezi jednotkami:

Vztahy mezi jednotkami

Rekonfigurace je výsledek rozdělení nebo spojení jednotek, kterým vzniká nová jednotka či jednotky. Reprodukcí jednotky vzniká nová jednotka, která může mít různou formu věrnosti vzhledem k jednotce předchozí.

Vztahy celek/část mezi jednotkami

Jednotka jako fyzický objekt se skládá z různých částí.