2. Cíle kursu a jeho filosofická a metodologická východiska

2.1 Cíle kursu

Člověk obvykle nedělá něco pro nic za nic. Máme-li se zabývat tím, co jsme si minule vymezili, je nepochybně nezbytné vědět, proč to děláme a čeho tím chceme dosáhnout. Na otázku proč můžeme dostat přibližně dvě odlišné odpovědi: můžeme odpovědět, že nás daná problematika zajímá, že nás baví, že o ní chceme vědět co nejvíce, nebo můžeme říct, že chceme daný předmět poznat proto, abychom získali užitečné informace k dosažení nějakého dalšího cíle. V prvním případě nás problematika zajímá pro ni samotnou, ve druhém případě nás zajímá vzhledem k něčemu dalšímu. Právě podle tohoto kritéria dělil Aristoteles vědy na teoretické, jejichž cílem je poznání samotné, praktické, které mají vést k nějakému jednání, a produktivní (poietické), které vedou k tvůrčí činnosti mající za výsledkem nějaký hmotný artefakt.

1. Předmět a forma kursu

1.1 Předmět

Tradiční filosofie říká, že každá věda by měla začít vymezením vlastního předmětu, měla by jednoduše vědět, o čem je a co zkoumá. Je to celkem triviální poznatek, nicméně v současnosti existují názory, podle nichž předmět vědy nebo i studijního a praktického oboru se formuje v průběhu bádání, studia či činnosti samotné. Takový názor můžeme označit souhrnným slovem konstruktivismus a je spojený s určitým filosofickým pohledem na svět. Tento přístup můžeme vidět ve filosofickém pojetí výuky dr. Michala LORENZE (2011); v praktické oblasti pak v původní anotaci kursu projektu PARTSIP Informační mediátor, podle kterého měla definice pojmu informační mediátor postupně vznikat až v průběhu samotných kursů. Podobný přístup můžeme zaznamenat i v oblasti metodologické, tedy v oblasti způsobu uchopování předmětu zkoumání. Tom WILSON (2002) rozlišuje metody výzkumu, které jsou předem dané (imposed), a ty, které se vynořují (emergent) v průběhu výzkumu samotného. Z důvodů, které budou uvedeny níže, se přidržíme tradičního pojetí a pokusíme se na samotném počátku našeho předmětu vymezit, čím se budeme zabývat.